Anatomie klavíru
Anatomii klávesových nástrojů rozumí zajisté každý odborník zabývající se výrobou, opravou nebo laděním pianin a klavírů, stejně tak každý zkušený prodejce těchto nástrojů. My se vás nyní pokusíme ve stručnosti seznámit s tím, co se skrývá uvnitř vašeho klávesového nástroje.
Každé pianino i klavír je rozděleno do tří hlavních systémů součástí:
- Skříň
- Strunný systém
- Hrací mechanismus
Skříň klávesového nástroje
Skříň každého klávesového nástroje musí splňovat nejen funkční vlastnosti, ale zároveň musí odpovídat požadavkům na estetiku každého majitele hudebního nástroje. Hlavní funkcí skříně je to, že musí podpírat a chránit klávesnici a mechaniku pianina. Při výrobě skříní se ze zkušeností nejčastěji používá měkké dřevo, z obou stran oklížené dýhou. Touto kombinací bylo dosaženo ideální kombinace stability pianina nebo klavíru a jeho zvučnosti. Na výrobu nohou nebo ozdobných lišt se pak používá dřevo tvrdé. Jak už jsme zmiňovali, dřevo, které se na výrobu skříně klávesových nástrojů používá, musí splňovat velmi náročné požadavky na kvalitu zvuku, sílu, stabilitu a samozřejmě i trvanlivost. Vzhledem k tomu, že každý kousek dřeva má naprosto odlišné vlastnosti, je zapotřebí, aby výrobci pian a klavírů měli na skladě dostatečné množství nejrůznějších dřev. Na skříň klavíru se používají standardní nebo exotické dýhy. Mezi standardní můžeme řadit olši, třešeň, dub, buk, jasan, ořech nebo například javor. Ve skupině exotických dýh najdeme třeba mahagon, očkovaný javor, palisandr, ořechovou kořenici nebo dýhu zvanou bubinga. Konečná úprava povrchu skříně klavíru není vůbec jednoduchá. Skříň musí být pokryta z obou stran dýhou, následně je namořena, nalakována čirým nebo přibarveným lakem. Lak je poté broušen brusným papírem a leštěn lešticím kotoučem. Úprava povrchu klavíru nebo pianina je velmi náročná, prochází zhruba dvaceti etapami. Výsledný vzhled klavírů může být díky barevným odstínům dřeva, moření, použitému laku a technice broušení a leštění rozdílný. Klavíry mohou být buď v lesklém nebo matném provedení. Součástí skříně klávesových nástrojů jsou samozřejmě i pedály.
Strunný systém klávesového nástroje
Další velmi důležitou částí klávesového nástroje je jeho ostrunění. Podpůrná kovová kostra klavíru je vyrobena z litiny odolné značnému tlaku, je však velmi křehká a při nárazu nebo zkroucení může velmi snadno prasknout. Kovová kostra je opískovaná a následně nastříkaná zlatou nebo bronzovou barvou. Celý rám je pak přišroubovaný k zadní kostře kolem okraje a připevněn otvorem k ozvučné desce. Tento způsob upevnění rámu umožňuje tělu vibrovat. Zadní kostra je většinou vyrobena z jedlového dřeva, jelikož je velmi odolné praskání a kroucení a zároveň poskytuje vysoký poměr síly k váze. Zadní kostra se skládá z velkých dřevěných sloupků, které pomáhají kovovému rámu odolávat napětí strun. V kovovém rámu jsou připevněny závěsné hřeby. Ladicí kolíky jsou pak upevněny v količníku, který je pevně připevněn k rámu. Do količníku bývá zasazeno až 240 otvorů pro ladicí kolíky. Vzhledem k tomu, že je zde kladen velký nárok na to, aby dřevo při navrtání tak velkého počtu otvorů nepraskalo, bývají količníky laminovány několika vrstvami laminace. Udávají se 3 až 7 vrstev. Struny natažené mezi závěsnými hřeby jsou udržované ve značném napětí podpůrnou kostrou. Struny jsou vyráběné z různých typů drátů. Dříve se používal především mosazný drát, v dnešní době se používají struny z oceli. Na každou strunu je tak použita rozdílná délka a průměr drátu. Je tak dosaženo široké škály frekvencí, které od klavíru požadujeme. Struny vibrují nejen jako celek, ale i po částech, v tzv. harmonických sériích. Záleží na tom, na jakém místě a v jaké délce jsou vibrace struny aktivovány. Pro zesílení zvuku strun je zapotřebí ozvučné desky vyrobené z velmi kvalitního smrkového dřeva. K rezonanční desce jsou naklíženy a odspodu přišroubovány kobylky, které přenášejí kmity strun rezonanční desce. Ozvučná deska tak zesiluje nepatrné vibrace strun.
Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Th._Steinweg_Nachf._Braunschweig.jpg | Vnitřní mechanika klavíru
Hrací mechanismus klávesového nástroje
K tomu, aby klavír hrál, tak jak ho všichni známe, je zapotřebí, aby struny zněly. Toho je dosaženo právě hracím mechanismem. Součástí hracího mechanismu piana jsou kladívka, spojky a klávesnice klávesového nástroje. Kladívka jsou vyrobena z dřevěných článků a pevné a tvrdé plsti z vlněných vláken. Hlavy kladívek mají rozdílné velikosti a tvary. Díky správnému přilepení plsti k dřevěné části kladívka dochází k tomu, že směrem od kladívek vzniká napětí a ve středu tlak. Vršek kladívka pak naráží na struny a úderem do strun dochází k jejich rozeznění. Většina všech pohyblivých částí mechaniky piana je připevněna na malé závěsy nazvané spojky. Patky a pohyblivé části jsou spojeny středovými osičkami, které pevně zapadají do dřeva pohyblivé části a otáčejí se ve vykašmírovaných otvorech, tzv. pouzdrech. Součástí každého hracího mechanismu jsou i klávesy. Ty jsou vyrobeny z měkkého dřeva, především pro jeho lehkost a malou točivost vláken. Do kostry klávesnice jsou pak vloženy bílé a černé klávesy. Na povrch bílých kláves byla dříve používána slonovina, na černé pak eben. V současné době se však z důvodu ochrany slonů a vzácnosti ebenového dřeva používá na výrobu kláves plast nebo tvrdé dřevo.
Zdroj: www.cooperpiano.com | Klaviatura
WILLIAMS, John-Paul. Piano. Přel. M. Nejedlá. 1. vydání. Slovart, s.r.o., 2003. 160 s. ISBN 80-7209-473-4